Priama akcia je solidárny zväz pracujúcich,
ktorý sa sústreďuje na riešenie problémov
na pracovisku a v komunite, a na organizovanie solidárnych akcií za práva a požiadavky
pracujúcich na Slovensku aj v zahraničí. Od roku 2000 je sekciou Medzinárodnej asociácie pracujúcich (MAP), ktorá v súčasnosti združuje zväzy a skupiny z 21 krajín sveta.



Mají solidární pikety smysl?


22. august 2008

Vždy po nějaké době mi někdo položí otázku, často zavánějící sarkasmem, zda mohou solidární pikety za účasti několika málo osob něco změnit? Abych pokaždé neopakoval ty samé argumenty, pokusím se je tady shrnout.

Naposled jsem se, jako člen Svazu Syndikalistů Polska (Zwiazek Syndykalistów Polski – ZSP), účastnil, nebo je přímo organizoval, solidárních piketů v záležitosti propuštění odborářů z Auchan, Starbucks a Lionbridge. V každém z těchto případů část osob pozvaných na piket nepřišla s odůvodněním, že „akce nemá smysl“. Opominu, že to může být obyčejná racionalizace neaktivnosti – skvělá „rozumná“ výmluva pro to, nic nedělat, zůstat doma a v nejlepším případě číst Marxe nebo Bakunina. Věřím však, že část lidí, trpících politickou depresí, která v současnosti deptá celou společnost, skutečne nevěří, že je možné nevelkými akcemi tohoto druhu mít jakýkoliv vliv na realitu – a k nim směřuje tento text, neboť „racionalizátory“ nic nepřesvědčí, vždy si najdou stovky jiných výmluv.

První, nejzřejmější odpovědí na výše zmíněnou otázku je tato: když už mě někdo prosí, abych zorganizoval ve věci proti němu vedených represí byť jen malý piket, tak pokud zrovna mám takovéto organizační schopnosti, nepřemýšlím nad pro a proti a jaký to bude mít vliv na kapitalistický systém jako celek – prostě to udělám. Vyžaduje to elementární pocit solidarity, tím více, když víme, také z vlastní zkušenosti, kolik hlas solidarity, někdy ze druhého konce Polska, a občas ze druhého konce světa, znamená pro osoby, proti nimž jsou represe vedeny.

Existují však mnohem „racionálnější“ důvody pro organizování akcí tohoto druhu – obzvláště, když se odehrávají v rámci širší kampaně v mnoha městech. Vezměme příklad poslední akce ohledně Lionbridge – vím, že vedení firmy je v hlubokém šoku z toho, že akce nabrala tak obrovský rozmach a to v mezinárodní míře. Tato kampaň je rozptyluje a neumožňuje jim racionálně myslet, čehož důkazem je slavný, paniky plný dopis zaměstnancům Lionbridge, v němž odhalili svá slabá místa a ulehčili nám práci. Stejnou věc jsme pozorovali u soudu, kde ředitel působil dojmem, jako by měsíc nespal – v jeho případě jde přeneseně o život, o to, zda sám nebude propuštěn, protože od té doby, co vyhození odboráře nabralo globální ohlas, není to již záležitost pouze lokální pobočky korporace. Je známo, že vedení chtělo propuštění odboráře vyřídit potichu. K jejich smůle se to nepovedlo a teď každý den ztrácejí pevnou půdu pod nohama. A to všechno díky dokonce nevelkým akcím, takovým, jako např. na Slovensku.

Stejně to vypadá v případě kampaně proti represím proti odborářům v síti kaváren Starbucks – v Polsku proběhl nevelký piket před sídlem firmy, která zde tento rok bude otevírat svou kavárnu Starbucks. Samotný piket by možná neznamenal tolik, kdyby nebyl součástí mezinárodní kampaně, která ve své síle, díky rozšíření celé záležitosti, na korporaci vyvíjí obrovský tlak. Na celém světě v rámci této kampaně proběhlo několik desítek menších či větších akcí.

Ve světě internetu přichází ke slovu nový nástroj boje – internetové stránky. Nemají je jen korporace, ale stále častěji je zakládají samotní pracující, aby se lépe organizovali a informovali o různých případech represí. I to je obrovský prostředek nátlaku na korporace. Na internetu probíhá informační válka, kterou se často daří vyhrát aktivistům. O tom, že korporace této hrozbě věnují zvláštní pozornost, může svědčit fakt, že Coca-Cola uznala za nutné vytvořit internetové stránky v polštině jako protiútok proti kampani Killer Cola, která si bere na mušku případy porušování práv pracujících tímto koncernem.

Tedy každá činnost mající za cíl projevení solidarity, byť i ta nejmenší, má smysl, obzvláště pokud představuje část větší kampaně. Naneštěstí mnoho lidí přistupuje k dělání čehokoliv konzumním způsobem. Jednou z častých otázek, se kterou se setkávám, je: „A kolik tam bude lidí?“ Tehdy se přímo nabízí odpovědět: „Spolu s tebou to už budou dva.“ Jaký má význam to „kolik tam bude lidí“ v rozhodování zda se zúčastním solidární akce? Je to snad zábavní akce, že dobrá zábava je podmíněna počtem lidí? Musí snad člověk, který navrhuje či organizuje piket osobám, které se považují za „sociálně či politicky angažované“ zajistit speciální zábavu, davy diváků, aby se jim vůbec chtělo pohnout z baráku a laskavě „eventuálně“ cokoliv udělat? Často se také objevuje otázka: „A co se bude dít?“ - ve smyslu, zda mi to poskytne dostatečně dost adrenalinu. Zda bude akce dostatečně radikální a bude „skvělá zábava“. Protože např. každodenní informační práce je strašně nudná, lepší jsou akce organizované jednou za rok, ale za to s humbukem a takové, na kterých poteče krev proudem a budou ji živě ukazovat v televizi. A pak na rok ticho a lízání ran a v mnoha případech odhození jakékoliv aktivity, protože „už bude co vyprávět vnoučatům a to stačí“.

Týká se to také takových spektakulárních akcí jako kontrasummity – kde je třeba mnohaměsíční mobilizace, nejčastěji se jen několik lidí snaží jak blázni, na pokraji infarktu, aby veřejnosti zajistili co nejvíce zábavy a aby je vůbec přinutili se objevit. A fakticky často hodně lidí laskavě přijíždí na tento spektákl, to aby se podívali, tu aby opět pochodovali městem, zakřičeli si a občas něčím hodili. Naneštěstí často po takové spektakulární události namísto toho, aby nastoupil nárůst aktivity, nastupuje její náhlý pád v souvislosti s vyčerpáním sil, zásob atd. Mezitím veřejnost po „zábavě“, namísto toho, aby posílila hnutí, mění záměr svých zájmů a např. jede na koncert. Naproti tomu skupinka organizující „spektákl“ po celé akci vyhořívá, hádá se o to, kdo co zavinil apod. Často se ukazuje, že celá akce prostě přerostla organizační možnosti zapojených skupin a něco, co mělo poskytnout nové síly se stalo hrobníkem a skupina není dokonce ani schopná zkonzumovat eventuální mediální úspěch. Toto se děje nejčastěji, když se chce přeskočit etapa těžké a nudné každodenní práce – malopočetných „žalostných“ piketů, rozdávání letáků a tištění časopisů, budování infrastruktury hnutí a organizačních struktur – a najednou přeskočit do etapy obrovského spektáklu, který magicky ze dne na den všechno změní, „probudí masy“, bez ohledu na aktuální sociálně-ekonomickou situaci.

Ale pravda je taková, že někteří naneštěstí chápou celou tu věc jako formu zábavy a extrémního sportu, bez ohledu na to jaké bude mít dané konání dlouhodobé výsledky a zda vůbec existuje smysl je podstupovat. Což neznamená, že občas spektakulární akce nemají smysl, ale musí být dělány s rozvahou a představovat část širšího boje, musí být završením jistého procesu a ne jednorázovým výkřikem do tmy, protože existuje jakési „nutkání“ aby se „něco“ udělalo.

Mimo to v kontextu malé stabilizace systému – kdy je sociální angažovanost lidí nevelká, zorganizování pikety s dokonce jen málo počtem jejích účastníků, je malé vítězství nad marasmem, vítězství také nad vlastní nemocí a lenivostí. Obvykle se ze systémového monolitu odlamují nejprve jednotliví jedinci, než se pohne větší vlna.

Xavier (ZSP)

Zdroj: http://cia.bzzz.net/czy_pikiety_solidarnosciowe_maja_sens
Překlad: Martin Koudelka












Diskusia

Vitajte v diskusii k článku. Cieľom diskusie je navzájom sa deliť o svoje pohľady na tému, skúsenosti a nejasnosti.
Ďakujeme, že v diskusii komunikujete s úmyslom konštruktívnosti, vzájomnej pomoci a úcty. Všetka komunikácia, ktorá ma iné ciele, bude presunutá tam, kam patrí - do smetného koša.

Pridaj pr?spevok








 
ODPORÚČAME



(píš s diakritikou)

SPRÁVY

Stanovisko zväzu Priama akcia ku klimatickému štrajku 22. októbra 2021
22.10.2021 Keď sme sa zúčastňovali klimatických štrajkov v roku 2019, netušili sme, že ďalšie protesty ochromí pandémia. A keď prišla pandémia, vyzeralo to, že so zdanlivým útlmom niektorých odvetví príde aj isté, aspoň minimálne zlepšenie stavu planéty. Ukázalo sa však, že v skutočnosti sme na tom ešte horšie, ako sme sa domnievali. Posledné dva roky potvrdili, že ak existuje nádej, nevyhnutné zmeny sa budú musieť dotknúť skutočných príčin problémov. A oveľa viac ako iba dotknúť. Kapitalizmus a systém rozhodovania prostredníctvom štátu musí skončiť na smetisku dejín a my musíme vybudovať niečo lepšie.

3x VÝZVA zväzu Priama akcia ohľadom nevyplácania miezd
05.10.2021 1. Dlhuje ti zamestnávateľ mzdu? OZVI SA NÁM!
2. Pozitívne skúsenosti? PODEĽ SA O NE!
3. Informovanie o probléme a možnostiach, ako sa brániť. ZAPOJ SA!


Začína fungovať „Infoshop a archív radikálnej literatúry Malatesta” v Šuranoch
22.09.2021 Projekty takéhoto typu sú na Slovensku zriedkavé a zvyčajne sú doménou hlavného mesta, takže pozvanie zúčastniť sa na otvorení Infoshopu Malatesta v Šuranoch sme prijali s potešením. Oficiálne otvorenie sprevádzala dvojdňová akcia s názvom „Iný víkend!“. V piatok (17.9.) sa skôr diskutovalo, sobota bola venovaná hudobnej produkcii.

Aktuálna situácia ohľadom zbierky pre afganských anarchistov a anarchistky
14.09.2021 Od začiatku zbierky prešli tri týždne a udialo sa toho veľa, takže by sme sa chceli podeliť o najaktuálnejšie informácie.

Prezentácia a infostánky – Bystro fest, festival Povstanie Pokračuje, Mestský akčný kemp
03.09.2021 Prinášame krátke info o troch akciách, na ktorých sme sa zúčastnili za posledný týždeň.

V solidarite s protestujúcimi v Kolumbii - kontaktuj konzula v Bratislave (+vzor e-mailu)
18.05.2021 O situácii v Kolumbii nedávno informovala naša sesterská organizácia ULET (Priatelia MAP) a ďalšie kolektívy. Skrátenú verziu ich prehlásenia dnes publikoval kolektív Zdola. Okrem informovanosti však môžeme urobiť aj viac - vyjadriť svoj protest zástupcovi Kolumbie na Slovensku.

Ani Izrael, ani Palestína
18.05.2021 Zverejňujeme preklad prehlásenia WSA, našej sesterskej organizácie z USA (Priatelia MAP), s názvom „Za ukončenie izraelských útokov na Gazu! Za spoločný boj proti rasizmu a militarizmu!“

Vyšiel prvomájový špeciál časopisu Burič venovaný anarchosyndikalizmu
02.05.2021 Anarchistická informačná skupina AlterNativE zo Šurian začala začiatkom roka vydávať časopis Burič. V poradí už tretie číslo je venované Prvému máju a anarchosyndikalizmu. Publikácia je výsledkom spolupráce rôznych jednotlivcov, AlterNativE a nášho zväzu. Dá sa stiahnuť z uloz.to v PDF v dvoch verziách (na tlač a na čítanie).

Apart – viac než len knižnica! Nový komunitný priestor pre politiku a umenie v Bratislave
30.04.2021 V apríli otvorila svoje dvere knižnica v novom kultúrnom priestore kolektívu Apart so zámerom skĺbiť politiku a umenie. Ako sme sa však dozvedeli počas osobnej návštevy, v pláne je oveľa viac ako len verejná čitáreň so študovňou.

Najbližšie otvorené stretnutie bude 26. septembra
07.09.2020 Po júnovom stretnutí sa ďalšie otvorené stretnutie zväzu Priama akcia uskutoční v sobotu 26. septembra o 17:00 v bratislavskom Bystre. Budeme hovoriť o tom, ako by sme si navzájom vedeli pomôcť pri riešení problémov v regióne a ako podporiť aktivity, ktoré už prebiehajú. Budeme radi aj keď prídeš do diskusie s hocijakým vlastným bodom. Na stretnutí tiež budú naše propagačné materiály a publikácie. Môžeš si zobrať napríklad nálepky ku kampani venovanej koronakríze či brožúru „Ako sme si poradili s problémami v práci: Spory Priamej akcie 2015-2019“. Tešíme sa na stretnutie!

Najnovšie číslo Kapitálu aj s naším článkom o štrajkoch v školstve
13.03.2020 Redakcia časopisu Kapitál nás požiadala o príspevok k téme neposlušnosť a výsledkom je osobne ladený článok našej členky. „V rokoch 2012 a 2016 som sa ako učiteľka na jednom z bratislavských gymnázií zúčastnila protestov a štrajkov v školstve. Štrajk v roku 2012 sa stal jedným z najznámejších vyjadrení nespokojnosti pracujúcich v novodobých dejinách Slovenska. Zároveň bol predzvesťou štrajku v roku 2016, ktorý sa dá bezpochyby označiť za bezprecedentný prejav nezávislosti od klasických odborov.“

(Ne)voliť nestačí – Po voľbách sa nič nekončí
26.02.2020 Už o niekoľko dní sa na základe výsledkov volieb začne vytvárať koaličná vláda a my si vypočujeme, že teraz treba čakať. Najprv na prvých sto dní, ako je zvykom, potom do polovice volebného obdobia, a napokon na ďalšie voľby. Štátne inštitúcie a firmy budú robiť všetko preto, aby v novej situácii čo najefektívnejšie presadili svoje záujmy cez vlastné organizácie a kontakty. A my zatiaľ (znova) prestaneme existovať.

(Ne)voliť nestačí – Voliť či nevoliť? O čom sú voľby
18.02.2020 Pozastavme sa na chvíľu ani nie tak nad odpoveďou na túto otázku, ale nad tým, ako uvažujeme v období pred voľbami a ako vlastne funguje zastupiteľská demokracia.

Otvorené stretnutie v deň volieb – program akcie
17.02.2020 S blížiacim sa termínom predvolebného otvoreného stretnutia v Bratislave aktualizujeme jeho program.

(Ne)voliť nestačí - Organizovanie sa
11.02.2020 V práci aj v bežnom živote riešime problémy väčšinou bez toho, aby sme sa nejako špeciálne organizovali. Keď chceme na niečo poukázať alebo sa niekoho zastať, vieme to urobiť v podstate hocikedy. Stačí trocha zdravého rozumu a odvahy. Je však veľa problémov, ktoré sa dajú len ťažko vyriešiť bez skutočnej organizácie a plánovania.

Ďalšie>>
Vlastníci servera a domény priamaakcia.sk nezodpovedajú za obsah zverejnených príspevkov a nemusia sa s nimi stotožňovať.
Log in