Priama akcia je solidárny zväz pracujúcich,
ktorý sa sústreďuje na riešenie problémov
na pracovisku a v komunite, a na organizovanie solidárnych akcií za práva a požiadavky
pracujúcich na Slovensku aj v zahraničí. Od roku 2000 je sekciou Medzinárodnej asociácie pracujúcich (MAP), ktorá v súčasnosti združuje zväzy a skupiny zo 17 krajín sveta.



Mají solidární pikety smysl?


22. august 2008

Vždy po nějaké době mi někdo položí otázku, často zavánějící sarkasmem, zda mohou solidární pikety za účasti několika málo osob něco změnit? Abych pokaždé neopakoval ty samé argumenty, pokusím se je tady shrnout.

Naposled jsem se, jako člen Svazu Syndikalistů Polska (Zwiazek Syndykalistów Polski – ZSP), účastnil, nebo je přímo organizoval, solidárních piketů v záležitosti propuštění odborářů z Auchan, Starbucks a Lionbridge. V každém z těchto případů část osob pozvaných na piket nepřišla s odůvodněním, že „akce nemá smysl“. Opominu, že to může být obyčejná racionalizace neaktivnosti – skvělá „rozumná“ výmluva pro to, nic nedělat, zůstat doma a v nejlepším případě číst Marxe nebo Bakunina. Věřím však, že část lidí, trpících politickou depresí, která v současnosti deptá celou společnost, skutečne nevěří, že je možné nevelkými akcemi tohoto druhu mít jakýkoliv vliv na realitu – a k nim směřuje tento text, neboť „racionalizátory“ nic nepřesvědčí, vždy si najdou stovky jiných výmluv.

První, nejzřejmější odpovědí na výše zmíněnou otázku je tato: když už mě někdo prosí, abych zorganizoval ve věci proti němu vedených represí byť jen malý piket, tak pokud zrovna mám takovéto organizační schopnosti, nepřemýšlím nad pro a proti a jaký to bude mít vliv na kapitalistický systém jako celek – prostě to udělám. Vyžaduje to elementární pocit solidarity, tím více, když víme, také z vlastní zkušenosti, kolik hlas solidarity, někdy ze druhého konce Polska, a občas ze druhého konce světa, znamená pro osoby, proti nimž jsou represe vedeny.

Existují však mnohem „racionálnější“ důvody pro organizování akcí tohoto druhu – obzvláště, když se odehrávají v rámci širší kampaně v mnoha městech. Vezměme příklad poslední akce ohledně Lionbridge – vím, že vedení firmy je v hlubokém šoku z toho, že akce nabrala tak obrovský rozmach a to v mezinárodní míře. Tato kampaň je rozptyluje a neumožňuje jim racionálně myslet, čehož důkazem je slavný, paniky plný dopis zaměstnancům Lionbridge, v němž odhalili svá slabá místa a ulehčili nám práci. Stejnou věc jsme pozorovali u soudu, kde ředitel působil dojmem, jako by měsíc nespal – v jeho případě jde přeneseně o život, o to, zda sám nebude propuštěn, protože od té doby, co vyhození odboráře nabralo globální ohlas, není to již záležitost pouze lokální pobočky korporace. Je známo, že vedení chtělo propuštění odboráře vyřídit potichu. K jejich smůle se to nepovedlo a teď každý den ztrácejí pevnou půdu pod nohama. A to všechno díky dokonce nevelkým akcím, takovým, jako např. na Slovensku.

Stejně to vypadá v případě kampaně proti represím proti odborářům v síti kaváren Starbucks – v Polsku proběhl nevelký piket před sídlem firmy, která zde tento rok bude otevírat svou kavárnu Starbucks. Samotný piket by možná neznamenal tolik, kdyby nebyl součástí mezinárodní kampaně, která ve své síle, díky rozšíření celé záležitosti, na korporaci vyvíjí obrovský tlak. Na celém světě v rámci této kampaně proběhlo několik desítek menších či větších akcí.

Ve světě internetu přichází ke slovu nový nástroj boje – internetové stránky. Nemají je jen korporace, ale stále častěji je zakládají samotní pracující, aby se lépe organizovali a informovali o různých případech represí. I to je obrovský prostředek nátlaku na korporace. Na internetu probíhá informační válka, kterou se často daří vyhrát aktivistům. O tom, že korporace této hrozbě věnují zvláštní pozornost, může svědčit fakt, že Coca-Cola uznala za nutné vytvořit internetové stránky v polštině jako protiútok proti kampani Killer Cola, která si bere na mušku případy porušování práv pracujících tímto koncernem.

Tedy každá činnost mající za cíl projevení solidarity, byť i ta nejmenší, má smysl, obzvláště pokud představuje část větší kampaně. Naneštěstí mnoho lidí přistupuje k dělání čehokoliv konzumním způsobem. Jednou z častých otázek, se kterou se setkávám, je: „A kolik tam bude lidí?“ Tehdy se přímo nabízí odpovědět: „Spolu s tebou to už budou dva.“ Jaký má význam to „kolik tam bude lidí“ v rozhodování zda se zúčastním solidární akce? Je to snad zábavní akce, že dobrá zábava je podmíněna počtem lidí? Musí snad člověk, který navrhuje či organizuje piket osobám, které se považují za „sociálně či politicky angažované“ zajistit speciální zábavu, davy diváků, aby se jim vůbec chtělo pohnout z baráku a laskavě „eventuálně“ cokoliv udělat? Často se také objevuje otázka: „A co se bude dít?“ - ve smyslu, zda mi to poskytne dostatečně dost adrenalinu. Zda bude akce dostatečně radikální a bude „skvělá zábava“. Protože např. každodenní informační práce je strašně nudná, lepší jsou akce organizované jednou za rok, ale za to s humbukem a takové, na kterých poteče krev proudem a budou ji živě ukazovat v televizi. A pak na rok ticho a lízání ran a v mnoha případech odhození jakékoliv aktivity, protože „už bude co vyprávět vnoučatům a to stačí“.

Týká se to také takových spektakulárních akcí jako kontrasummity – kde je třeba mnohaměsíční mobilizace, nejčastěji se jen několik lidí snaží jak blázni, na pokraji infarktu, aby veřejnosti zajistili co nejvíce zábavy a aby je vůbec přinutili se objevit. A fakticky často hodně lidí laskavě přijíždí na tento spektákl, to aby se podívali, tu aby opět pochodovali městem, zakřičeli si a občas něčím hodili. Naneštěstí často po takové spektakulární události namísto toho, aby nastoupil nárůst aktivity, nastupuje její náhlý pád v souvislosti s vyčerpáním sil, zásob atd. Mezitím veřejnost po „zábavě“, namísto toho, aby posílila hnutí, mění záměr svých zájmů a např. jede na koncert. Naproti tomu skupinka organizující „spektákl“ po celé akci vyhořívá, hádá se o to, kdo co zavinil apod. Často se ukazuje, že celá akce prostě přerostla organizační možnosti zapojených skupin a něco, co mělo poskytnout nové síly se stalo hrobníkem a skupina není dokonce ani schopná zkonzumovat eventuální mediální úspěch. Toto se děje nejčastěji, když se chce přeskočit etapa těžké a nudné každodenní práce – malopočetných „žalostných“ piketů, rozdávání letáků a tištění časopisů, budování infrastruktury hnutí a organizačních struktur – a najednou přeskočit do etapy obrovského spektáklu, který magicky ze dne na den všechno změní, „probudí masy“, bez ohledu na aktuální sociálně-ekonomickou situaci.

Ale pravda je taková, že někteří naneštěstí chápou celou tu věc jako formu zábavy a extrémního sportu, bez ohledu na to jaké bude mít dané konání dlouhodobé výsledky a zda vůbec existuje smysl je podstupovat. Což neznamená, že občas spektakulární akce nemají smysl, ale musí být dělány s rozvahou a představovat část širšího boje, musí být završením jistého procesu a ne jednorázovým výkřikem do tmy, protože existuje jakési „nutkání“ aby se „něco“ udělalo.

Mimo to v kontextu malé stabilizace systému – kdy je sociální angažovanost lidí nevelká, zorganizování pikety s dokonce jen málo počtem jejích účastníků, je malé vítězství nad marasmem, vítězství také nad vlastní nemocí a lenivostí. Obvykle se ze systémového monolitu odlamují nejprve jednotliví jedinci, než se pohne větší vlna.

Xavier (ZSP)

Zdroj: http://cia.bzzz.net/czy_pikiety_solidarnosciowe_maja_sens
Překlad: Martin Koudelka












Diskusia

Vitajte v diskusii k článku. Cieľom diskusie je navzájom sa deliť o svoje pohľady na tému, skúsenosti a nejasnosti.
Ďakujeme, že v diskusii komunikujete s úmyslom konštruktívnosti, vzájomnej pomoci a úcty. Všetka komunikácia, ktorá ma iné ciele, bude presunutá tam, kam patrí - do smetného koša.

Pridaj príspevok








 
ODPORÚČAME



(píš s diakritikou)

SPRÁVY

Zväz SolFed vybojoval spoločne s pracovníkom hotela dlžnú mzdu
08.05.2019 Bývalému pracovníkovi v kuchyni dlhoval hotel Harbour v Brightone 3 odpracované dni, zmluvnú odmenu (prepitné a bonus) a peniaze za nevyčerpanú dovolenku. Celková dlžná suma presahovala 1000 libier.

Kapela Železná kolóna vydáva nový album „Každý deň píšeme dejiny“
30.04.2019 Po 12 rokoch a opäť symbolicky na 1. mája vychádza nový album Železnej kolóny s názvom „Každý deň píšeme dejiny“. Digitálnu verziu s piatimi songmi je možné vypočuť/stiahnuť si na bandcampe a youtube.

Výstava plagátov „Zyeme čokoľvek“
24.04.2019 Solidárny zväz Priama akcia a komunitná obývačka Bystro pozývajú 1. mája o 18:00 na komentovanú prehliadku výstavy provokatívnych PLAGÁTOV KOLEKTÍVU HOGWASH, v ktorých sa tvorcovia snažia nájsť rozdiely, ale hlavne spojitosti medzi súčasnou spoločnosťou a režimom pred rokom 1989.

Ďalšia neúspešná žaloba Poľskej pošty proti zväzu ZSP
23.04.2019 Okresný súd vo Varšave zamietol 9. apríla žalobu, ktorú podala Poľská pošta proti Jakubovi, členovi Zväzu poľských syndikalistov (ZSP). Ako sme písali v skoršom článku, bol to ďalší (neúspešný) pokus vedenia Poľskej pošty kriminalizovať aktivity zväzu ZSP, ktorých hlavným cieľom je podpora pri organizovaní sa pracovníkov a pracovníčok Poľskej pošty.

Štrajk žien 8. marca
01.03.2019 Prinášame vyhlásenie feministickej sekcie zväzu CNT-AIT v Granade.

Vianočné dovolenky sa možno skončili, ale tvoje práva platia celý rok!
07.02.2019 Lokálna skupina zväzu Solfed v Brightone (MAP Veľká Británia) dosiahla ďalšie víťazstvo v kampani proti zlým praktikám šéfov. Jedna z najznámejších krčiem v centre Brightonu nezaplatila pracovníkovi peniaze za nevyčerpanú dovolenku a neposkytla výplatné pásky zodpovedajúce odpracovaným hodinám.

Upratovačky zo zväzu ZSP si vybojovali dlžné mzdy
28.01.2019 Upratovačky z centra pre utečencov pri Varšave dosiahli významné víťazstvo. Zmluvy s firmou Sadar im bránili vziať si dovolenku, mali nižšiu náhradu príjmu počas práceneschopnosti, nižšie dôchodkové odvody a chýbali aj platby sociálneho poistenia. Vďaka sporu však došlo k splneniu všetkých ich požiadaviek.

Zväz ZSP uspel v spore o dlžnú mzdu s predajňou obuvi
09.01.2019 Problémy vo firme Schaffa Shoes sa týkajú neoprávneného prepúšťania, neskorého a neúplného vyplácania miezd a zlého správania šéfov. Na protest proti týmto praktikám sa 10. decembra vo Varšave uskutočnila akcia pred jednou z kamenných predajní s obuvou a doplnkami, ktorá patrí do siete Schaffa Shoes. Podobný protest sa konal aj začiatkom roka 2018 v inej predajni, a hoci vtedy sa situácia vyriešila v prospech pracovníčky, isté praktiky zjavne pretrvali.

Rýchle víťazstvo zväzu SolFed v spore o dlžnú mzdu
06.11.2018 Podnik Proud Cabaret zameraný na kabaret a burlesku vyplatil dlžných 1500 libier hneď po odovzdaní listu s požiadavkou. Vedenie neplnilo dohodu o výške hodinovej mzdy vo výške 8,50 libier a platilo len 7,58 libier (až do zavedenia novej minimálnej mzdy v apríli 2018, keď sa minimálka zvýšila na 7,83 libier). Do zmluvy tiež nezahrnulo zákonom požadovanú informáciu o mzdových tarifách. Pracovník na to opakovane upozorňoval, no nikam to neviedlo. Keď ho neustále odbíjanie unavilo, ozval sa SolFedu a po odovzdaní listu s požiadavkami dostal svoje peniaze.

Zväz SolFed v Manchestri zvíťazil v spore s realitkou Fortis
02.11.2018 Len pred pár dňami sme informovali o víťazstvách zväzu Solfed v Brightone v sporoch týkajúcich sa bývania. V septembri publikoval článok o úspechu aj Solfed v Manchesteri. Spor sa začal v máji a skončil v júli. Išlo o vyplatenie kompenzácie štyrom študentom, ktorí boli ubytovaní cez realitku Fortis. Dostali kompenzáciu spolu vo výške 832 libier.

Jeden piket a dlžná mzda na účte
20.05.2018 Zväz Solidarity Federation v Brightone sa v apríli ohlásil s ďalším ukončeným sporom. Istá reštaurácia dlhovala bývalej pracovníčke 1200 libier za odpracované hodiny a nevyčerpanú dovolenku. Stačila jedna protestná akcia, krátky e-mailový pingpong medzi SolFedom a zamestnávateľom a dlžná suma bola vyplatená.

Anarchosyndikalistický Prvý máj 2018
15.05.2018 Spracovali sme súhrn aktivít organizácií, ktoré sú súčasťou Medzinárodnej asociácie pracujúcich (MAP) alebo s ňou sympatizujú. V článku si môžeš prečítať o aktivitách v 18 krajinách sveta: Austrália, Bangladéš, Brazília, Británia, Bulharsko, Francúzsko, India, Indonézia, Kolumbia, Nemecko, Nórsko, Poľsko, Portugalsko, Rakúsko, Rusko, Španielsko, Švédsko a USA.

Krátka správa z vernisáže plagátov „Rodinná tradícia - Zomrieť prepracovaní a chudobní“
09.04.2018 V sobotu 24. marca sa v bardejovskej Bašte uskutočnila vernisáž výstavy kolektívu Hogwash s názvom Rodinná tradícia - Zomrieť prepracovaní a chudobní. Plagáty sa nachádzajú na prvom poschodí Bašty. V priestoroch kaviarne sú menšie plagáty z edície Abeceda anarchistického amatéra, vo vedľajšej veľkej miestnosti sú veľké plagáty. Kto nestihol vernisáž, má možnosť navštíviť Baštu v otváracích hodinách do 30. apríla, kedy sa výstava skončí (udalosť na FB).

Podporili sme pracovníkov a pracovníčky Poľskej pošty
01.03.2018 Dnes napoludnie sme v rámci medzinárodného týždňa solidarity s pracovníkmi a pracovníčkami Poľskej pošty navštívili veľvyslanectvo Poľskej republiky v Bratislave. Keďže veľvyslanec sa na mieste nenachádzal, konzulovi sme objasnili dôvody našej návštevy a odovzdali list s požiadavkou (PDF), aby o proteste informoval príslušné orgány v Poľsku.

Rozhovor so zväzom Priama akcia v nemeckom vysielaní RTVS
26.02.2018 Ak ovládaš aspoň základy nemčiny, môžeš si vypočuť rozhovor pre Radio Slowakei International (vysielanie RTVS v nemeckom jazyku) z konca januára na tomto odkaze: RTVS.

Ďalšie>>
Vlastníci servera a domény priamaakcia.sk nezodpovedajú za obsah zverejnených príspevkov a nemusia sa s nimi stotožňovať.
Log in